A BIT OF JITT

Jsou dny, co se vlečou, a pak jsou tu ty, co zmizí, sotva stihnu ráno rozlepit oči. Červenec se jistojistě šine ke svému konci a já mám pocit, jako by snad ještě pořád byl červen. Jedině to horko a tradičně rozkopané letní Brno mi připomínají, že jsme skoro už v půlce prázdnin :D

Když se tak ohlížím v tomto roce zpět, trochu marně tam hledám jaro. Takové to opravdické, kdy stromy pomalinku pučí, kvítka nesměle vykukují ze země a sem tam se mihne první motýlek...

Též máte pocit, že letos se na nás jaro tak trochu vybodlo, nevylezlo z postele a radši předalo štafetní kolík hnedka létu? :)

A i když byl ten jarní čas hodně zrychlený, povedlo se mi během něho pořídit pár záběrů. Pojďme se teďka uvelebit s hrnkem něčeho dobrýho a prohlídnout si fotky :)

A do komentářů mi můžete napsat, která se vám líbí víc/míň a jak se dařilo na jaře vám :)

Do stěny protějšího domu se opírá měkké sluneční podvečerní světlo, na balkoně schne prvních pár vypraných ponožek a na stolku v kuchyni voní kafe z mýho milovanýho anglickýho hrnečku. Tyhle řádky nevznikají na kolejích, ani u rodičů na Vysočině... Dneska vás totiž zdravím z úplně nového místa... 

...z našeho bytu!

Tedy, našeho... "Našeho." Pronajatého.

Hm, jeden příspěvek za květen, to jsem se moc nevytáhla, což? Víte, ono se toho kolem mě děje spousta, přes všední dny i víkendy, až mám skoro pocit, že svou milovanou introvertní bublinku, ve které píšu, čtu a upravuju fotky, trochu zanedbávám. V tomhle článku, který mimochodem tvořím v šalině během cesty do práce, vám chci ale všecko vynahradit a ukázat vám, co jsem zažila, viděla a dokonce i ochutnala :)

  

Kolem mě jsou kopce a lesy. Všechno se zelená, kvete... A já si užívám absenci počítače a pracovního prostředí. Utekla jsem na čtyři dny do Beskyd nabrat síly fyzické i psychické. Zkrátka: oddechnout si.