Vydechnutí... Útěk od počítače, práce, mobilu, internetu, lidí... Pět kamarádů a já, jedna chata, týden volna. A kolem nás podzimní Orlické hory.
Hledám se, ale nevím, jestli jsem ztracená.
Chvíli se vyžívám v jednom, a za chvíli v druhém.
Mám ráda vzájemně nesouvisející věci.
Tam někde uvnitř mě se čas od času hádají různé Jíti, a každá se chce vydat jiným směrem.
Občas jsem rozpolcená.
Občas mě to unavuje.
A někdy si to užívám.
Je fajn mít na světě místo, které vás stále přitahuje a na které se vždycky rádi vrátíte. Já už víc jak rok toužila se na jedno z těch mých znova podívat. A na konci června, když se rozdávalo vysvědčení a prázdniny začínaly, se mi povedlo zavítat do mého druhého domova. Na Krétu. :)
Upršenou podmračenou šedivou náladou jsou protkané poslední dny října. Pořád doufám, že se ta těžká mračna ještě na chvíli roztrhají a že třeba na poslední říjnový den na nás vykoukne slunko, ale něco mi říká, že tohle je už definitivní konec teplých dní. I když, občas je ještě k zahlédnutí nějaký ten sluneční paprsek - jako třeba před chvilkou, když přicházel večer a kuchyně byla prozářená jemným zlatavým světlem od sluníčka vykukujícího škvírou v mracích nad horizontem...
 |
| Brno :) |
Příspěvky
