A BIT OF JITT

...paprsky...

...barevný lístky...

...chlad...

...kafe...

...fotky...

...procházka...

...rýma...

...článek.

Toho podzimního je s každým dnem kolem čím dál tím víc... Počasí se zatím drží, a i když mám v živé paměti vzpomínku na první sníh, který jsem před týdnem žmoulala v ruce, vím, že zima ještě chvilku počká a nechá nás užít to krásný babí léto a navazující podzim...

Panečku, to je ale už pěkně dávno, co jsem naposledy přišla s hromádkou zajímavých fotočlánků! Ne, že bych je nesbírala, právě naopak, mám jich tu založených spoustu :) A protože článek s vyprávěním o Krétě ještě není dokončený (ale pracuje se na něm!), myslím, že neuškodí si čekání na něj vyplnit právě novinkami a zajímavosti z fotosvěta :)

Jestli jste též narazili na nějaký hezký příspěvek, neváhejte mi ho nasdílet v komentářích :)

-----

A začněme hnedka jednou z největších novinek letošního roku - Nikon v těchto dnech uvádí na scénu svou první fullframe digitální bezzrcadlovku, a to prostřednictvím hned dvou strojů: Z7 a Z6. Narozdíl od běžných DSLR je na nich jiné skoro všecko - menší těla, nové bajonety... nu však si počtěte: 

ZDROJ

Jsou dny, co se vlečou, a pak jsou tu ty, co zmizí, sotva stihnu ráno rozlepit oči. Červenec se jistojistě šine ke svému konci a já mám pocit, jako by snad ještě pořád byl červen. Jedině to horko a tradičně rozkopané letní Brno mi připomínají, že jsme skoro už v půlce prázdnin :D

Když se tak ohlížím v tomto roce zpět, trochu marně tam hledám jaro. Takové to opravdické, kdy stromy pomalinku pučí, kvítka nesměle vykukují ze země a sem tam se mihne první motýlek...

Též máte pocit, že letos se na nás jaro tak trochu vybodlo, nevylezlo z postele a radši předalo štafetní kolík hnedka létu? :)

A i když byl ten jarní čas hodně zrychlený, povedlo se mi během něho pořídit pár záběrů. Pojďme se teďka uvelebit s hrnkem něčeho dobrýho a prohlídnout si fotky :)

A do komentářů mi můžete napsat, která se vám líbí víc/míň a jak se dařilo na jaře vám :)

Do stěny protějšího domu se opírá měkké sluneční podvečerní světlo, na balkoně schne prvních pár vypraných ponožek a na stolku v kuchyni voní kafe z mýho milovanýho anglickýho hrnečku. Tyhle řádky nevznikají na kolejích, ani u rodičů na Vysočině... Dneska vás totiž zdravím z úplně nového místa... 

...z našeho bytu!

Tedy, našeho... "Našeho." Pronajatého.