Ahoj, přátelé!

Už je tomu skoro 14 dní, co jsme se s taťkou vydali na dalekou a strastiplnou cestu, která nás vedla po krásách, zajímavostech a přírodě úžasných jižních Čech. Chtěla bych se s vámi o moje cestovní zážitky, požitky, myšlenky, nápady, trampoty a peripetie podělit, a právě proto jsem usedla za klávesnici svého notebooku/PC a dala se do psaní. A protože naše expedice trvala přesně 14 dní, které byly nabity akcí až po okraj, rozhodla jsem se, že tohle povídání rozdělím do více článků, aby se vám to lépe četlo a mně lépe psalo :-)

Přeju vám pokud možno příjemný kulturní zážitek ;)

Vaše Jíťa

ČÁST PRVNÍ - LUŽNICE

Úterý… Obloha šedá, zatažená, možná bude za chvilku pršet. Taky že jo, koukej, už jsou na skle první krápance. Ještě, aby takhle bylo pořád…

Krátce a jednoduše řečeno: náš odjezd do jižních Čech sluníčko neprovázelo. Trochu mrholilo, někdy sprchlo mírně víc. Ovšem to nám nezabránilo se na tuhle cestu vydat a tak teď sedíme v autě a frčíme si to směr Pelhřimov. Kousek za ním odbočíme a přes několik vesniček se vyloupneme u známého zámku Červená Lhota, obklopeného rybníkem a několika baráčky, ve kterých se nacházejí restaurace a prodejny suvenýrů. Všude plno lidí, ono taky kdo by si nechal ujít zámek uprostřed anophelesí líhně, že? :-)

Pro začátek jsme se vydali na procházku po úzké cestičce vedoucí kolem dokola rybníka, odkud se každou chvíli naskýtal jiný pohled na ten červený zázrak. Po procházce jsme si řekli, že když už tady jsme, tak se podíváme i dovnitř. Hm… Jo, bylo to hezký, sice na zámek dost tmavo, ale to bude těma malýma oknama.

Deník, 26. července:

...Největší prča byly ta šedý klouzavý trepky :D…

Pořizuju si zde první tiskátka na jakýsi leták (což pak byla jedna z hlavních činností skoro v každém infocentru) a zároveň zjišťuju, že mé oblíbené suvenýry - turistické známky - zdražily!!! Z 25 na 30,-!!! Grrr…

Mno, a po prohlídce jsme se vydali vstříc Veselí nad Lužnicí, krátce obhlídli centrum a vydali se do nedaleké krásné vesničky jménem Lužnice, ležící na řece Lužnici, do kempu zvícím taktéž Lužnice :-)

…klid a mír v Lužnici na Lužnici…

Jó, Lužnice, tam se mi to líbí! ;) Ne, vážně, tahle malá víska poblíž Třeboně, kde jsme stanovali už v roce 2009, je moc hezká, klidná a má příjemnou atmosféru. Kostelík, statky postavené v tzv. selském baroku, dvě hospůdky, autobusová zastávka a okolo spousta rybníků. Když jsme se tam tak procházeli, napadlo mě, že by se tam daly trávit skvělé prázdniny - chodit na výlety, objevovat rybníky, faunu a flóru, fotit, a pak o tom všem psát…

Co se kempu týče, není nijak velký ani luxusně zařízený - hafo místa pro stany, pár chatek, restauračka, posezení, WC, voda a Lužnice tekoucí hned vedle. Za celou dobu našeho působení zde byl klid, večer se sem tam rozsvítilo několik ohníčků a přijeli vodáci.

Mrkejte na to, třináctku nám dali… :D (cedulka na stan)

Lužnice je taky místem, kde se mně povedly dva noční snímky - kostel a památník.

…Kubovo dílo…

Na druhý den byl naplánován pochoďáček na rybník Rožmberk a za poznáním zdejší krajiny. Ráno jsme tedy sbalili baťoh, vzali pití, mapu a něco na zub a šlapali. Cesta to byla krásná, pěkně po rovince, kolem stromů, lesů, velkých polí s kukuřicí a za svitu slunka.

Na Rožmberk to není z Lužnice nijak daleko, cca 2 km, takže netrvalo dlouho a naše cesta se napojila na mohutnou hráz ještě mohutnějšího vodního díla pana Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, vytvořeného v letech 1584-90. Nyní by se asi hodilo uvést pár faktů o rybníku samotném:

Vodní plocha po výstavbě… cca 1000 ha

Současná vodní plocha… cca 489 ha

Množství vody při normále… 6,2 mil m³

Délka hráze… 2430m

Šířka hráze v patě… 55m

Šířka hráze v koruně… 11m

Kapacita hlavní výpustě… 27m³/s

Ale teprve, když to všechno vidíte, tak ta čísla dostanou ten správný rozměr…

Prošli jsme se po hrázi, obdivovali se krásným výhledům a starým dubům, lemujícím celou hráz až na konec, a zvolna se vydali nazpět do kempu. Dali jsme malej gáblík, a protože bylo do večera ještě spousta času, vykročili jsme z kempu tentokrát na opačnou stranu a směřovali k písečné duně na Slepičím vršku se speciálním druhem sarančat modrých a keři ostružin a krybníku jménem Potěšil. Celý jsme ho po staré zrušené červené značce obešli a pak si to štrádovali přes borovicový les plný borůvek a brusinek zase k silnici vedoucí do Lužnice. Ono se to asi nezdá, ale za tenhle den jsme našlapali nějakých 18 km… ;)

Slepičí vršek:

Pokračování příště :-)