Mezičas

24.9.17

Je teď takový zvláštní čas, nezdá se vám? Mezi létem a zimou, mezi slunkem a mrazem, mezi bouřkami a vánicemi, mezi ledovou kávou a horkým kakaem, mezi prázdninami a prací... 

Podzim. Mé nejmilejší roční období. 

U Prášilského jezera:


To samé o něm říká spousta lidí. Podzim je poslední dobou tak nějak v kurzu, až si říkám, jestli to všichni míní vážně. Ono to totiž není jen o prosluněným barevným padajícím listí, huňatých svetrech a sbírání hub. Je to taky o hustých mlhách, které se ráno objeví, přes den houstnou a k večeru už není vidět na krok. O dnech, kdy prostě jen prší a je šedivo. Jsou to taky dny, kdy vás ráno na cestě do práce provází sluníčko, láká vás celou dobu ven z kanceláře, a když se z ní konečně dostanete, zatáhnou se mraky a začne studeně foukat. Podzim má v sobě od léta i zimy něco - na slunku je pěkný teplo, ale ve stínech už zebou prsty. 

Jeden od Sarah Andersen:


Pro mě je tahle doba letos o něco jinačí, než v předchozích letech. Jednak jsem čerstvým doktorandem na fakultě, takže se spíš věnuju své dizertačce, projektu a výpomoci na fakultě, než biflování, a za pár týdnů taky nastupuju na půl úvazku do brněnské pobočky jedné IT firmy. Z člověka pouze studujícího se stal člověk zkoumající, studující a pracující. A bylo už asi na čase. Ale stejně si říkám, že ač to na VŠ nebyl med a mnohokrát jsem se trápila, pořád to byl život víceméně v bavlnce. Teď už opravdu musím řešit, co budu dělat, za kolik to budu dělat, jestli mě to bude alespoň trochu bavit, a jestli mám v ledničce něco na jídlo. Už se s mým drahým nevidíme přes den, ale jen ráno a pak k večeru, po návratu z práce. Jojo, život. 


Ale není to tak depresivní, jak se možná může zdát. Nemusím si tahat projekty domů. Mám volné víkendy! Tyjo, já už skoro zapomněla, co to je :D 

A taky mám teď chuť tvořit, tak nějak pomaloučku polehoučku. Hlavně fotit - napadlo mě pár hezkých námětů na focení s mou nejmilejší modelkou, a nemůžu se dočkat, až si vezmem termosku s čajem, vyrazíme ven udělat nějaké vílí fotky, a pak se poběžíme schovat domů k čaji a koláči. 

Též vám toužím povyprávět o mém posledním cestovním dobrodružství, ale zatím jsem ještě nenašla odvahu k tomu, začít povídat. Na instagramu a fb se mi už povaluje pár fotek z té skvělé cesty, a kdo mě sledujete, tak víte, že jsem se po roce podívala s kamarády zpět na Šumavu, do Prášil a okolí. V září jsem na Šumavě nikdy předtím nebyla a líbilo se mi, jak oproti létu vypadala - víc mechovatě, naducaně, zadumaně... ale taky barevně: od listí na stromech a dozrávajících plodů. Zkrátka a dobře - užívala jsem si každý krok, pozorovala, poslouchala. A zatoužila tam jednoho dne zůstat, někde v chaloupce s kamny, uprostřed tý nádhery, daleko od města... 

U Prášilského jezera:


Však já se dokopu a o Šumavě vám napíšu, nebojte se :) Jen to teď musí ve mně dozrát a hlavně chci ten článek (či dva) pojmout trochu jinak než jen fotky-popis cesty-mapa. 

Ale teď už by to stačilo, ne? Potřebovala jsem se vypsat a dát vám vědět, že ještě existuju, což se mi, soudím, povedlo. Takže teďka pojďme do hajan, ať jsme na to pondělí čerství! :)

Vaše Jíťa


Mohlo by vás zaujmout...

6 komentářů

  1. Pro mě je tedy podzim "v kurzu" od dětství, rozhodně se to netýká jen poslední doby. :-) Vždycky byl mým nejmilejším obdobím a myslím, že společně se zimou už i vždycky bude. A kupodivu si letos užívám především ty šedé a mlhavé dny. I ty propršené mají kouzlo. :-) Fotky v článku jsou moc hezké.

    OdpovědětVymazat
  2. No, podzim... teď je tedy ten momentálně nejhnusnější kterej mne neskutečně vytáčí. Prší, prší a pro změnu zas prší, všechno je nacucaný jak houba, je šedivo a ze všeho cáká deprese. ovšem když je sluníčko a vydaří se tak, jako na té Šumavě, tak to je jiná. Ale jak bylo letost po celý rok divné počasí i to letošní babí léto stálo za prd. Pár dní hezky a šlus. A to jsme se vloni koupali bez problému ve sluncem vyhřátém bazénu ještě kolem 20.září. Na tu Šumavu se těším, už Čerf měl parádní fotky odtamtud.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mi přijde, že i ty šedivý propršený dny mají něco do sebe, tak nějak mi během nich to kakao chutná víc :D Ale uznávám, že když to trvá dlouho, je to na palici...
      Na Šumavě nám překvapivě počasí vyšlo, původně jsme se báli, že budem mít dobrý tak dva dny, a nakonec kromě jednoho dne bylo krásně pořád :D Článek už se chystá, snad mi to dlouho nezabere a bude to stát za to :)

      Vymazat
  3. Podzim je nádherný, když je babí léto. Deště to kazí. Ano, mají také své pochmurné kouzlo, i šedivo může být svým způsobem zajímavé, ale mělo by to být jen zřídka a hlavně, co nejpozději. Nebo jen vyjímečně. Zrovna dnes jsem procvakávala foťák, kde mám uloženo pár fotek, které jsem nechtěla mazat, i když je mám přetažené v počítači. A byla jich spousta právě z jednoho skvostného podzimu, tuším z roku 2015. Úžasné fotky, nádherné slunečné prosvětlení, takové měkké světlo. Podzim, který byl cítit vůní ohníčků a kouře z páleného listí a chabračí. Takové podzimy mám ráda, ale bohužel, letos nám nadílí spíš něco prapodivného.
    To asi abychom si moc nefoukali.
    A fotky zde jsou nádherné, líbí se mi to protisvětlo.
    P.S. kruci, je možný nějak zrušit to obrazový testování? Vyklikávat dvacet a více polí při každém komentáři už je fakt únavné. Tohle blogspot kapku přehání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně zas přijde, že letošní podzim je takový akurátní, sem tam hezky a sem tam šedivo, docela dobře se to střídá :D Ale uvidíme, jak to bude vypadat dál :)

      Hm, zkusím na ty komentáře podívat, ale rozhodně tu nemám nastavené nějaké extra buzerování :D

      Vymazat