Po dnu stráveném prohlídkou Parku Güell a Casa Battló následoval den nový a neméně zajímavý. Slunko opět vesele pálilo, na obloze ani mráček, a my se nechali metrem unášet opět na ulici Passeig de Grácia, na které jsme předešlého dne navštívili právě zmíněný domeček Casa Battló. Dnes byla na programu prohlídka druhého z oněch dvou (asi) nejznámějších Gaudího domů: Casa Milá neboli La Pedrera.

La Pedrera zabírá mnohem větší plochu, než Casa Battló. Je také oproti ní také zvenčí méně barevná - žádné veselé pestrobarevné mozaiky, nýbrž šedobéžová hrubá omítka. Tento vzhled hezky koresponduje se samotným názvem domu - La Pedrera - což znamená skála, šutr, balvan. A taky že ano, když přimhouříte oko, vidíte před sebou velký ohlazený šutrák, po kterém se plazí černé chaluhy - tak jsou ztvárněné balkonové mříže.

Po vlezu do domu (opět doporučuju vstupenky zamluvit předem po netu) jsme dostali sluchátka a audioprůvodce (bohužel ne tak hezkého jako v Casa Battló, tenhle uměl jen povídat, žádné obrázky neukazoval) a mohli jsme se vydat na cestu.

La Pedrera:

Začali jsme hezky zvrchu - na půdě. Co může být na blbé půdě zajímavýho, ptáte se? Překvapivě to byla jedna z nejzajímavějších částí domu vůbec :D Není to totiž klasická půda čtveratého tvaru, ale vlastně jakási chodba kroutící se po celém vymezeném prostoru jako had. Pocit, že se pohybujete uvnitř plaza ještě zesiluje fakt, že stěny jsou vystuženy slabým cihlovým žebrováním po celé délce stropní chodby (či jak mám tu klikatící se prostoru nazvat :D) a vypadají tak jako hadí páteř a žebra.

Půda:

Interiér půdy je vybaven modely Gaudího staveb, ukázky jeho inspirace (najdete zde ve vitrínce třeba medovou plástev, kosti, mušličky...), nábytkem, promítárnami krátkých klipů z jiných jeho pamětihodností atd.

Když vylezete po schůdkách z půdy nahoru, ocitnete se na střeše - ovšem opět to není obyčejná střecha :D Objeví se před vámi nespočet komínů, průlezů a dokonce i soch, mezi kterými můžete procházet po zakroucených cestičkách vedoucích po celé střeše kolem dvou velkých průduchů vedoucích odshora dolů celým domem a zajišťujícím světlo i uprostřed budovy. Některé komíny mají vršky v podobě helem, některé jsou pískově hnědé, jiné zas mají na sobě střepové mozaiky; sochy disponují proláklinami, otvory, zkrouceninami a taktéž střepovou výzdobou.

Na střeše jsme strávili notnou dobu (a poté, co jsme dům prolezli, jsme se tam ještě jednou vrátili). Dá se tam lozit od jedné skulptury ke druhé, rozhlížet se po okolí, nebo si jen sednout do stínku nějakého komínu a užívat si okamžiky. A je odtamtud hezky vidět na Sagradu Familii :)

Komíny:

Komíny - všimněte si těch lahví:

Střecha:

Pak už nás čekal zbytek domu - kouklil jsme se do několika pokojů, koupelny, krásné prostorné kuchyně, pokochali se výzdobou a také tím, jak bylo všechno navrženo hezky účelně a přitom ozdobně.

Jeden z průduchů v domě:

La Pedrera nám zabrala celé dopoledne a dokonce i část odpoledne. V Barceloně jsme toho už viděli spoustu, ale přeci jen ještě zbýval jeden koutek, který jsme nenavštívili. Opět jsme tedy využili metro a přefrčeli kus města až skoro k přístavu. Kousek cesty jsme dokonce jeli i takovou pozemní lanovkou :)

Vyloupli jsme se u velkého parku, kde kvetlo plno kytek, křičeli papoušci, a lidi polehávali ve stínku na trávě. Prošli jsme se po klikatých chodníčcích mezi tou zelenou oázou, trochu vyšplhali do kopce a hle, stáli jsme před naší poslední vytouženou destinací nesoucí název Castell de Montjuïc.

Jedná se o hrad - lépe řečeno pevnost - pocházející ze 17. století. Celý komplex je umístěn na vrchu Montjuïc, na kterém se našly důkazy o jeho osídlení z velmi starých dob. Hrad je obehnaný příkopem, ve kterém sice není voda, zato obsahuje kvetoucí záhony, a po zdech se plazí břečťan. Když se vydáte kolem hradu na procházku, naskytne se vám parádní výhled na okolní moře a přístav a taktéž uvidíte obranné valy a tančíky. :)

Nádvoří:

Hradní příkop:

Část barcelonského přístavu:

Dovnitř jsme se dobývali po 17:30 a to už je vstup do areálu zdarma, takže paní v budce nám jen na památku vytiskla volnou vstupenku :) Hrad je velice strohý (trochu mi připomínal brněnský Špilas) a kromě několika místností se starými mapami, kamennými artefakty a listinami tam toho moc nenajdete. Na nádvoří je několik stánků s blbostmi a taky s jídlem a pitím.

Nu a protože jsem si pamatovala, že mi přítel kdysi říkal cosi o nápoji jménem orxata, a byla jsem zvědavá, co je to vlastně zač, stánek tímto mokem disponující mě upoutal na první pohled. Do kelímku nám nalili něco, co vypadalo jako mlíko vonící po vlašákách. První koštnutí mi chutnalo, a tak jsem se brčkem zprvu čile propracovávala ke dnu. Trochu jsem nechápala, proč můj milý vzdal své snažení v půlce, a s klidem mi zbytek přenechal, když mi to teda tak šmakuje. Ovšem záhy přešla moje veselost a nadšení od mírné nechuti až k přemlouvání k poslednímu hltu. Jojo, orxata je sice dobrý pití, ale po prvním kelímku se přepije. :D Doufám, že dřív jak za rok ji neuvidím :D Více si o ní můžete počíst TU.

Máváme z Montjuïcu :D

Předposlední barcelonský den jsme zakončili velkou sklenicí mochita a poté opět u hrající fontány na schodech před MNAC.

Koukám, že z tohoto dne nemám moc fotek, a ty, které existují, nejsou nijak okouzlující :(

V dalším - a už nejspíš posledním článku - vám povyprávím, kde jsme brouzdali poslední den a taktéž přidám několik dalších fotek z celého španělského dobrodružství (ať už od moře nebo z Barcelony). :)