Šumavské cvakání 2016

27.7.16

Letos jsem se, po třech letech, vypravila na zlatokopecké setkání do jihočeských Kestřan (u Písku). Přiznávám, že mi ta "naše" louka, stromy, a hlavně řeka a její okolí už dost chyběly. :)
Účast na akci byla poměrně velká, zlatinek letos sice bylo poněkud méně než obvykle, ale to nebránilo tomu, aby si všichni příchozí užili fajnovou dvoudenní zábavu. Bylo moc milé se po dvou vynechaných sezónách setkat s některými spřátelenými tvářemi :)

Zlatokopové:


I přes předpověď, která slibovala brzké dlouhodobé průtrže mračen, jsme se z Kestřan přeci jen vydali ještě o kousek dál na západ: na mou milovanou Šumavu.

Šumavská louka:



Prvním zastavením byla obec Srní, kde mě zaujal dřevem obložený kostel a taky parádní malej plyšovej ježek v infocentru (omluvte mou slabost pro ježky :D).

Srní:


Sluníčko nerušeně svítilo a my se vydali na výlet. Naše kroky vedly směrem k řece Vydře, na kterou jsme narazili po sestupu po lesní pěšince dole u mostu. Řeka se po celou dobu, co jsme po jejím břehu šli, prodírala mezi balvany rozházenými v řečišti, a vytvářela tak nespočty malých vodopádků.

Vydra:




Cestou k Čeňkově pile:


Po několika kilometrech příjemné procházky jsme došli až k Čeňkově pile (dnes je to elektrárna s úžasným dřevěným náhonem), kde se Vydra spojuje s říčkou Křemelnou a spolu tak vytváří Otavu (a ta pak plyne přes Sušice, Horažďovice, Strakonice, Kestřany a Písek do Vltavy). Soutok je úžasné místo, kam bych se ráda jednou vrátila, posadila se na šutr a jen tak rozjímala za šumění vody :)

Soutok Vydry (vlevo) a Křemelné (zprava):


Noc jsme přečkali originálně v autě na jednom malém parkovišti a druhý den, i přesto, že se ukázala pravdivost předpovědi, a opravdu začalo pršet, mžít a mrholit, jsme se vydali o kousek vedle: do Prášil.
V plánu bylo původně jen zkusit dojít k Prášilskému jezeru, a pak na základě počasí zvážit, co dál. K jezeru vedla celkem pohodlná cesta, která stoupala mezi keříky borůvčí a sem tam se proplétala pod padlými kmeny stromů.
U jezera (je ledovcového původu, stejně jako třeba Černé, Čertovo, či Laka), vládl klid, na jezeře plavalo pár kachen (Viděli jste někdy kachnu dlabat borůvky? Já jo, normálně je zobala z keříku! :D) a na dřevěných stolečcích a lavičkách kolem se dalo pěkně nasvačit :)

Prášilské jezero:


Počasí zatím celkem drželo, a tak jsme se rozhodli pokračovat na horu Poledník, kam jsme, za cca hodinku chůze, šťastně dospěli. Rozhledna, byť je to stavba velká a mohutná, se nám ale někdy skoro ztrácela před očima - taková byla na vrcholu mlha! A co teprve výhled z horní panoramatické vyhlídky! Teda, tak skvělou panoramatickou mlhu jsem ještě neviděla :D

Cesta na Poledník. Vidíte rozhlednu? :)




Panoramatická hmla:


Po návratu do Prášil se zakabonilo, mraky se valily přes blízké kopce, teplota klesala. Další noc v autě se nám trávit nechtěla, a počasí nemělo být pro stanování moc přívětivé, takže jsme si velice originálně na návsi ukuchtili velkou veču a vydali se k domovu.
Tenhle výlet (či snad dovolená) netrval nijak dlouho, vlastně asi jen 5 dní, ale i tak bylo fajn podívat se na stará známá místa, a objevit některá nová :)

Mohlo by vás zaujmout...

0 komentářů