Stresíme erasmáka

24.7.17

Dny pomalu ubíhají a čas odjezdu se nenávratně blíží. V kufru už mám provizorně nacpané mé "vybavení" na následujícího půl roku, a kromě pár maličkostí mi snad nic nechybí.

Víte, kdybych tu byla v bytě sama a celé si to pomalinku všecko vyřizovala a zařizovala a scháněla, byla bych asi o něco víc v klídku a pohodě. Na bytě ale sama nejsem, jsou tu dvě tak nějak vždypřítomné bytosti - rodiče. A jsme u jádra pudla, u smrdící hlavy ryby, u zakopaného psa.

Méďa už se taky těší na cestu :)
Jak si tak postupně balím (pozvolný zhruba měsíční proces začínající tvorbou seznamu potřebných položek), přicházejí za mnou ti dva (je však nutno zmínit, že obvykle se jedná hlavně o tátu) a tzv. stresí kolem. Uveďme si tudíž takové ty hlavní položky stresících monologů, které mohou připravujícího se erasmáka potkat...

  •  Máš opalovák?
  •  Máš hrníček? (oblíbená otázka, frekvence kladení cca každé 2 hodiny)
  •  Neměla by sis koupit plecháček?
  •  Co tam proboha budeš jíst?
  •  Už máš letenku?
  •  Napsala jsi už těm klukům, co tam taky jedou?
  •  Proč pořád jezdíš do Brna, to to nemůžeš vyřizovat z domu?
  •  Máš čaj? Kafe? Kakao?
  •  Vezmi si plavky!
  •  Jo a taky šití!
  •  Nezapomeň si pastu na zuby a kartáček.
  •  Neměla by sis zajet do města a koupit si něco na sebe, ať tam nejseš jak hastroš?
  •  Kolik chceš řízků?
  •  Hele a ty přednášky v angličtině, to bude asi strašný, žejo? Budeš tomu rozumět?
  •  Zařiď si pojištění!!!
  •  Už jseš nervózní?
  •  Máš tužky, papíry, kalkulačku?
  •  A ty si jako s sebou bereš notebook? A ten externí disk taky? Co tam s tím budeš dělat? (podotýkám, že studuju IT)
  •  Máš s sebou něco teplýho?

Já beru, že jsem jejich potomek a že běžný organismus jménem rodič projevuje určitou starostlivost o svá mláťada, ale když výše zmíněné (a jim podobné) otázky slýchám od rána do večera už skoro měsíc, začíná mi to lozit pěkně na nervy a sama sebe děsím tím, co všecko životně důležitýho možná zapomínám...

No, ta otázka "Jsi už nervózní" není úplně od věci, ano, nervózní jsem, ale jak se se mnou odlepí letadlo od země, bude to v pohodě a začnu zase v klidu fungovat :) Ale momentálně mívám chvíle vyplněné staženým žaludkem a studenými prsty, kdy toužím zalézt do postele a spát až do jara.

Ale což, 7 triček, troje kalhoty, notebook a mobil stačí, ne? :D Odmítám se nabalovat jak na expedici na Severní pól. :D


A aby byl výčet mých stížností úplný... nosím tu podoma takovou mikinu z kapucí, abych se aspoň trochu udržovala v teple, a i když dávám najevo, že si nepřeju společnost a pracuju si na svých záležitostech, lozí mi sem táta pravidelně s tím, že mi nacpe kapucu na hlavu se slovy "Správnej ajťák má mít kapucu!" a pak k tomu (lišák jeden) dodá "Seru tě, žejo?". Nu, v rámci zachování celistvosti okenních tabulek si jen tak povzdechnu, schodím kapucu, a ťukám dál.

A víte, že se dost těším od našich, že chybět mi bude hlavně Brno a kamarádi?

Co vy, máte doma taky takové chodící stresaře? A jak se připravujete na delší cesty? Napadá vás něco, co by mi vážně nemělo v kufru chybět? :)

Váš malý erasmák Jíťa :)

Mohlo by vás zaujmout...

0 komentářů