ČÁST ČTVRTÁ - BIVAK V ANNÍNĚ (1)

…farewell, Lipno...

Kap… Kap… Procitám ze sna… Budí mě kapky padající na přední sklo… Au, nohy… Co to je??? Jo aha, volant… Kap… Kap… Kde mám brejle? Eh, ani se mně nechce vylejzat do tý zimy… Kap… Kap…

Promnu si zalepené oči a když si konečně nasadím okuláre, vidím, že venku zrovna neprší. Kapky padají jen z pergoly, co jsme ji včera narychlo postavili, abychom se mohli v relativním suchu navečeřet a připravit na noc. Pak ale kouknu dál, přes Lipno až k šumavským vrchům za ním… A ten pohled mě nepotěší… Valí se přes ně další vodou nacucané mraky… A vůbec to nevypadá, že by se chtěly obrátit a vzít to zpátky do Něměcka…

Na vodu vyjely plachetnice, asi mají dneska závod či co… No, my ale musíme taky zvednout kotvy - což znamená zpacifikovat auto, sebe trochu zkulturnit a pak otevřít atlas a stanovit si přibližný cíl dnešní etapy. Nemá totiž cenu na Lipně zůstávat - alespoň ne v tomhle počasí; koupat se nedá a chodit po kopcích v takovýmhle nečasu se nám vůbec nezamlouvá. Takže se shodneme na tom, že sjedeme z Šumavy alespoň trochu dolů a pokusíme se najít útočiště na víc, jak na jednu noc. Jsme docela utahaní, zmrzlí, rozlámaní ze spaní v autě, kdy si nemůžeme pořádně natáhnout nohy ani záda, a věci nám začínají navlhávat, případně by jim taky neškodilo vidět mejdlo (nám teda taky ne).

..na sever!...

Podél Lipna se vine silnice, kterou jsme směle využili a vzdalovali se tak od téhle úžasné vodní plochy. Bylo mně líto, že se počasí zkazilo - v mém plánu totiž úprk z tohoto místa neměl přijít tak brzo. No jo, co se dá dělat…

A tak si to uháníme dál a dál… Po obědě zastavujeme ve Volarech, sotva zastavíme na parkovišti pod kostelem a vystoupíme z auta, začnou kolem projíždět veteráni a parkovat hnedka naproti! Panečku, tomu se říká načasování :) I seběhly se senzacechtivé zvědavé davy a jaly se obdivovat staré naleštěné krásky na čtyřech kolech - některá ta kola byla prosím dokonce dřevěná :) No a za zmínku taky stojí, že v té Tatrovce, co si to taktéž přihasila, neseděl nikdo jiný, než Karel Lopraiz :o)

Po pokochání se touhle vší parádou a městečkem jakbysmet jsme vyrazili dál - ani ne moc daleko, další zastávkou byly totiž Prachatice. Zde bych vás ráda upozornila na opravdu povedený náměstí! Co budova, to skvost, na každé je něco zajímavého; taky nesmím zapomenout zmínit podloubí. A taky tam je skvělá telefonní budka, až tam někdy budete, zkuste ji najít :)

Jak jsme se tak procházeli po náměstí a přilehlých uličkách, uslyšeli jsme odněkud hlasy a muziku. Že by nějaká sláva? Nedalo nám to a pustili jsme se do hledání příčiny :o) Nakonec jsme došli na jakýsi travnatý plácek pod kostelem, kde se srocovali lidi, byly tam stánky, muzikanti, umělci… Ale co to mělo znamenat se nám vyzkoumat nepovedlo.

A protože si počasí řeklo, že už bylo dlouho sucho (hahaha), z nebe se začaly opět snášet kapky a brzo pěkně lilo - naštěstí jen krátce. Odpoledne nezadržitelně ubíhalo a my ještě nevěděli, co bude dál, kde a jestli vůbec budeme spát. Vydali jsme se tedy zpátky do auta, rozložili atlas, poznámky, materiály z infocu a jali se zkoumat, kde je jaký kemp. Nakonec se mně povedlo v tom přehršli papírů, co se kupily na zadním sedadle, vyštrachat lupen hlásající nabídku jistého kempu, jehož jméno jsem už nějak zapomněla. Každopádně to nebylo daleko a navíc ležel v požadované oblasti, ve které jsme tak nějak chtěli být a ve které se dá dělat spousta věcí za jakéhokoliv počasí. Fajn, tak vzhůru na cestu! :o)

…Annín…

Tušíte správně - a já nemám důvod to déle tajit - že jsme tam nedojeli ;) Do cesty se nám totiž postavil, spíš nachomejtl, kemp skrytý v lese, na který upozorňovala velká stará cedule s nápisem KEMP ANNÍN. A protože nenecháváme nic náhodě, vyhazujeme blinkr a bočíme na onu úzkou (ale pěkně asfaltovanou) cestičku a za chvilku už zjišťujeme ceny, podmínky a možnosti bivaku na místní půdě. Moc lidí a stanů tam tehdá nebylo, počasí zapracovalo. Ale dneska, v sobotu 30. července, když odpoledne míjelo, tam jeden stan přece jen přibyl - ten náš :o)

Proč? Tak předně - výhodná cena za ubytování vzhledem k nabízeným (a námi momentálně hledaným) službám. Pánové, takovýhle skvělý sociálky jen tak někde neuvidíte! A s teplou vodou!!! :D Dále - klid, stromy, pěknej plácek pro bivak a pak ještě jedna taková věc… A totiž: Otava protékající přímo kempem! :o) No řekněte, není to krása, když v noci slyšíte, jak ta vám ta kráska šeptá do ucha o zlatě? ;D

Tímžto pádem jsme po dvou nocích a 3 dnech (tehdy nám to připadalo snad jako týden, co jsme odjeli z Třeboně, a kdy naposledy vysvitlo slunko) mohli pohodlně natáhnout na matraci a srovnat si těla, udělat nějakou doboru večeři ze zásob, uklidit v autě, vyprat ponožky (xD), umejt se, udělat pořádek v kufru, kde za tu chvíli dokázala v proviantu vypuknout anarchie (já vám nevím, jak to ty věci dělají - chvíli je necháte bez dozoru a za chvíli se cpou někam, kde nemají co dělat) a jen tak si sednout a být… Právě začínala Annínská etapa naší expedice…

Deník, 30.července 2011

…Chtěli jsme se cestou stavit na Kašperku, sle začalo dost lejt, takže jsme to oželeli a jeli až k Sušici do kempu Annín 1, kterej je přímo u Otavy. Je chladno. Udělali jsme si polívku. … Prší. … Raindrops keep falling on my head… Chělo by to něco maskáčovýho na sebe, něco, co nepropustí vodu a tu lezavou zimu…

(A protože jsme toho po čas našeho působení v tomto krásném kraji zažili tolik, že by se tento článek neúměrně protáhl a přestal vás brzo bavit - jestli se teda už tak nestalo - rozhodla jsem se Annínskou etapu rozdělit do menších úseků, čili… Pokračování příště :D )